Rozhovor z Reportu
Legálně v Rauši!!
Aneb rozhovor s Ville Valem před koncertem v Lucerně
Jak snášíš dlouhé koncertní šňůry, nevyčerpávají tě?
Na cestování mě sere, že je příšerně nudný. Sedět v autobuse pořád s těma samejma lidma... Je sice skvělý, že už se známe patnáct let, a je nádherný mít výborný kámoše než nějaký egocentrický sráče, který pořád kalej. Rádi si zahrajeme šachy, pokecáme o životě a tak. Je to super, ale když to děláš celý roky, začne ti to lézt na nervy. Mít kapelu vyžaduje spoustu trpělivosti.
Kde nejradši koncertuješ a kde na vás lidi reagují nejlíp?
To se pořád mění. Dobrý je, za což jsem vděčnej, že jsou naše alba v různejch zemích různě úspěšný. Je to pro nás sebepotvrzení. Tím chci říct, že neneseme stigma jediný úspěšný desky. Moje oblíbená země je Finsko, protože jsem v něm vyrostl. To se nezbytně netýká obecenstva. Skandinávci jsou velmi zdrženliví. Nešílej jako lidi na jihu Evropy, tam hrozně pařej. To samý na východě, ale i v Americe. Finský publikum nestojí za nic.
Co nejpodivnějšího se ti stalo na pódiu? Nedávno ti někdo na stage hodil vibrátor...
Na pódiu se pořád děje něco divnýho. Já tohle ale za divný nepokládám. Koncert by měl bejt zábava. Když ti někdo hodí vibrátor, měl bys s ním něco udělat. To se přihodí jednou za život. Navyváděli jsme se už spousty věcí, typu " roztrhni kalhoty a ukaž ho!" Když máš tělo plný adrenalinu a užíváš si hudbu, moc nad ničím nepřemejšlíš. Je to super, legální rauš.
Kdo je tvůj oblíbený spisovatel?
Nedávno jsem si koupil všechno od Huberta Selbyho Juniora. Právě jsem dočet jeho prvotinu Poslední odbočka na Brooklyn, což bylo docela zajímavý.
Jsi na vrcholu kariéry, po čem ještě toužíš?
Jednoho dne bych chtěl mít rodinu. To bude úžasný, až budu na YouTube ukazovat svým vnoučatům, jak mlátim robertkem do mikrofonu. To je moje vize budoucnosti. A taky chci napsat pár písniček, který rozveselej lidi, co jsou nešťastný. Nechci zas tak moc.
(autorem článku je Petr Kořínek)